8/29/2017

Vzpamatujte se!

Co se to sakra zase děje? Všichni se zbláznili? Chlapi se zbláznili? Nebo jsou všichni normální a blázen jsem já, protože nikoho z nich nechápu? Možná jste z předešlého článku pochopili, že jsem si teď nedávno prošla nějakým milostným extempore, ale nejednalo se vyloženě 
o rozchod. Bylo to pro mě spíš takové konečné uzavření nějaké kapitoly svého života a zmíněný článek mi má spíše připomínat, proč to už tak mám nechat být. Dneska chci psát totiž o něčem trochu jiném.
                             

Jsem od podzimu loňského roku sama, ale co vám budu nalhávat, od té doby samozřejmě nesedím jen doma se svou kočkou. Mám ráda společnost lidí, pozvání ven neodmítnu a ráda se seznamuji 
s novými lidmi, takže neodmítnu ani pozvání na rande. Díky tomu jsem si všimla jistého chování mladých mužů a dneska to v podstatě vygradovalo až do extrému.

Abych přešla konečně k věci - přišla mi na facebooku žádost o přátelství. Žádná novinka samozřejmě. Většinou, pokud dotyčného neznám, mu napíšu zprávu s dotazem, jestli se známe. 
S mojí pamětí na jména a obličeje je celkem totiž možné, že si ho pouze nepamatuji. Co vám budu povídat, většinou se ale samozřejmě neznáme, jenže chlapec by se poznat chtěl. Bylo tomu tak 
i v tomto případě. Ze zdvořilosti jsem párkrát odepsala. Trochu zkráceně - já jsem se dozvěděla 
o něm, že přišel z práce a že se jde koukat na nějaký seriál, on se o mně dozvěděl, že jsem nemocná 
a že na ten seriál nekoukám. Co přišlo pak? Zpráva o tom, jak je mu se mnou fajn, že se mu se mnou hezky píše... CO?? Vážně? Neubránila jsem se smíchu. 

Další celkem nedávný příběh -  potkala jsem po sedmi letech na párty svého bývalého spolužáka ze základky. Na té základce jsem byla za outsidera, nikdo se se mnou moc nebavil a samozřejmě ani on. Najednou jsem byla ale děsně zajímavá a strašně skvěle se mu se mnou povídalo. Druhý den jsem dostala zprávu, že se do mě asi zakoukal a že už by konečně chtěl holku, která ví co chce a že to jsem přesně já.. CO?? Jako vážně? Též jsem se neubránila smíchu.

A těchto příběhů mám požehnaně, sházela jsem se asi dva týdny s klukem, který byl velmi fajn, ale pak začal strašně vyžadovat moje vyjádření, jestli teda jsem už jeho holka nebo co. Sakra co vám je? Sice jsem udělala pár unáhlených rozhodnutí, ale kam všichni sakra tak všichni spěcháte? 
Na fenomén teenegerovských vztahů, kdy jsou puberťáci spolu dva týdny a už se děsně milují, jsem si zvykla. Ti z toho pravděpodobně vyrostou. Já tu ale píšu o lidech v mém i vyšším věku (tj. 22 let). Něco by vám uteklo? 

Na některé věci taky sice trochu spěchám, ale rozhodně ne na city a na slova, která se těžko berou zpět. Někdy vás to může pohltit, že se ani nepoznáváte, ale to není tenhle případ! Je tak děsně těžké 
v dnešní době se pár týdnů nebo i měsíců s někým scházet, aniž by to muselo mít nálepku "vztah"? Jednou jsem to na můj vkus trochu uspěchala a stále toho příšerně lituji. Kdybych pár týdnů počkala, mohla bych se vyhnout neskutečnému zklamání v muže. Teď když se mi nějaký kluk líbí, pokaždé se předem modlím "nebuď debil, nebuď debil!" nebo "ať neřekne nějakou podobnou kravinu". Většinou se tomu tak ale stane.

Chlapi, jestli vám jde jen o sex, tak tímhle způsobem na to jdete fakt špatně, pokud holka posbírala trochu rozumu. Pokud vám jde vážně o vztah, tak na to jdete ještě hůř. Takhle se prostě kvalitní vztah nebuduje! 

10 komentářů:

  1. :D tyjo, máš uplně opačný zkušenosti než já. Je teda fakt, že s klukama nechodím sama ven, potkávám je na hromadnějších událostech, takže se to nedá považovat za rande ani omylem, ale i když mám pocit, že se někomu líbím, tak se stejně nikdy nevyjádří. Možná kvůli té skupině lidí kolem, kdo ví..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím si, že každá osoba z nějakého důvodu k sobě přitahuje stejný nebo podobný model lidí. Dokud nezjistíš proč, dokud s tím něco sama neuděláš, bude se ti to stávat pořád 😁 Aspoň to je můj názor, proč ty třeba takové zkušenosti vůbec nemáš.

      Vymazat
    2. no, ja si asi uz sama odpovedela v tom komentari - nechodim s klukama ven "na rande". Vyhledavam seznameni spis na hromadnejsich seslostech, a tam asi nemaj tu odvahu neco zkouset.

      Vymazat
  2. Jen musím podotknout, že se člověk vyvíjí a v tom druhém případě ( ze základky) může být jednoduše právě ono vyvíjení se. Na základce outsider, ale za sedm let? Jasně, že tě ten kluk mohl vidět úplně jinak. Ale jinak vám mladým nezávidím...když někdy slyším co doma povídá moje dvacetiletá dcera, většinou jsou to podobné příběhy, jako máš ty :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě, že můj bývalý spolužák mohl najednou ve mě vidět spřízněnou duši, proč ne. Ale ne po tom, co jsme spolu půl hodiny kecali na baru. To prostě nechápu.
      Děkuji za komentář 😊

      Vymazat
    2. Tak ono to není jen o slovech. Člověk i jinak působí. Já měla nedávno sraz se spolužáky ze základky po hooodně letech, a i když jsme spolu byli jen asi 4 hodiny hromadně, ani jsem si s každým nepokecala, najednou i ty sympatie byly trošku jiné, než tehdy. Na každém se život nějak podepíše. Je fakt, že nemusel hned vyznávat lásku :D

      Vymazat
  3. Asi zkoušeli, jestli náhodou nepostrádáš ten rozum. Chuděry to pak museli zkoušet jinde. :D Samozřejmě máš pravdu, ale takoví lidé by si to ani po přečtení článku neuvědomili. Vlastní chyby se špatně přiznávají.

    OdpovědětVymazat
  4. Teda nezávidím, je fakt, že sám narážím na to, že buď mám dospět,nebo naopak se uklidnit a tak nějak se spíš aklimatizovat na aktuální století :D Už se mi stalo a není to tak dávno, že jsem prý jako z jiného století... Bylo mi až nechutně fajn tohle slyšet, pravdou ale je, že to snad máme v genech nějak zakódované, po čase prostě vyjedeme i po kamarádce, prostě všude píšou, je Ti s ní fajn a rozumíte si-Jdi do ní a nečekej, život je krátkej :D

    Pročítám si plátky, co nejsou zrovna pro muže a po pravdě, vždy narazím i na něco z minulosti :D A pravda? Přiznám si, co jsem absolvoval a co mě potká :)

    Zkušenosti? Snad postnu v blogu zas na svém webu, přesdílím, ale je fakt, že na mých skorem 32 mám pocit, že jsem toho moc nezažil a jiný Ti řekne, Ty máš nalítáno jak já nebudu mít za 10 let :D

    Kam chvátají/me? Moderní 21. století je hulit a sexovat od 13, fetovat jak se komu hodí a pokud máš rozum a chceš pomoct, nakonec jeden z problémů končí "mám dluh a potřebuju pomoct ho zaplatit" a kluk se pak bojí ledasčeho...

    Drž se, rád budu číst a pokud to přežiješ, podělíme se vzájemně zkušenostma :D ;) M.

    OdpovědětVymazat
  5. V jisté komunitě, kde se pohybuji, jsou někteří muži kapitolou sami o sobě. Ani nemusí být mladí, prostě člověk jde kolem, přečte příspěvek na fóru a úplně cítí to zoufalství. Chtějí holku, chtějí sex, chtějí vztah, strašně rychle, často bez vlastní sebereflexe.

    Jinak s tím spěcháním - já se přiznám, že se svým současným přítelem jsme se znali týden, než jsme nějak věděli, že je to asi už vážně chození. Příští týden máme druhé výročí. (Ale zase to pořád bylo takové jen chození. A taky to bylo způsobeno tím, že jsme si vážně sedli, takže to pak ve výsledku bylo i vzájemné.)
    https://jaderna-knihomolka.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak jsem psala, někdy se stane, že si s někým opravdu povahově sedneš a pohltí tě to. Znám spoustu takových párů a přeji jim to a přeji to i tobě.
      Jenže chlapi o kterých je tenhle článek právě spíš patří k těm co popisuješ. Chtějí všechno a hned a jdou po tom tam urputně, až z toho zoufalost srší všude kolem.
      Díky za komentář :)

      Vymazat

Vyjádři svůj názor