Zase ty prachy

Každý se může dostat do finanční nouze a to celkem snadno a někdy i nevinně. Proč dnes píši o tom? Protože i já jsem si zažila své a to poměrně nedávno. Možná to byla karma... Možná mi osud nadělil lekci, abych se trochu vzpamatovala a začala si vše více uvědomovat. Musím uznat - povedlo se! Nevím, jestli se vám to někdy stalo. Cítíte se celkem fajn, nic vám nechybí, nic neřešíte, ale přesto máte tendenci "frfňat", a na otázku "jak se máš?" odpovídáte suše - ujde to.
A pak to přijde. Stane se to většinou velmi nečekaně. Jako blesk z čistého nebe. Důvod, proč říct - mám se fakt na hovno! Sama si nijak trvale nevydělávám, jsem studentka, bydlím u rodičů, je mi dvacet dva let a přesto už jsem byla v exekuci!


Šla jsem tehdy si koupit po škole jídlo. Něco co bych mohla mlsat odpoledne u filmu namísto učení na maturitu. KARTA ZAMÍTNUTA! "Cože?! Vždyť tam mám peněz dost, dnes přeci chci zaplatit portfolio." No byla jsem na těžkém omylu. Při krátké cestě z obchodu na intr, jsem se chlácholivě přesvědčovala, že se stala jen nějaká chyba při bezkontaktní platbě. Bohužel, pohled na zůstatek
v internetové bance mě dostal do kolen. Mínus šedesát tisíc v červených barvách mi převrátilo žaludek naruby. "Klid, to je jen nějaká chyba, to se rychle vyřeší" a při těchto dalších chlácholivých slovech jsem vytočila infolinku banky a domáhala se vysvětlení. Sice mile ale velmi stručně mi bylo sděleno, že na můj účet byla uvalena exekuce, jméno exekutora a kontakt na něj. "...na slyšenou!" dodala slečna na lince. To víš že jo, pomyslila jsem si. V podvečer mi samozřejmě u exekutora nikdo telefon nezvedal. A tak mi v tu chvíli lítali hlavou katastrofické scénáře a náhle jsem si uvědomila, jak mi bylo do dnešního dne krásně. Jak bych si raději stokrát vynásobila mé dosavadní malicherné problémy a prožila si je znova, než abych musela řešit tohle. A to byl teprve start velmi dlouhé trati. Slova mé drahé máti "tak to se rozluč s vysokou - půjdeš makat!" mi též nepřidala. Ale rychle mi zaplo, že musím okamžitě jednat. Začala jsem přemýšlet, jakou botu jsem kde mohla udělat, jestli náhodou za tím nestojí můj vyšinutý bývalý partner, kterému by to celkem bylo i podobné, ale hlavně mi lítaly otázky, jak tenhle problém rychle vyřešit - čeho se vzdát, co prodat... Nepochopíte, dokud nezažijete.
Druhý den jsem se vykašlala na školu a výhrůžky mé češtinářky, že mě kvůli absenci nepřipustí
k maturitě, mi byly najednou víte kde. Celé dopoledne jsem visela na telefonu a řešila svou novou prekérní situaci. Úleva přišla po zjištění, že exekuce je nesmyslná, protože mi vznikl dluh
u zdravotní pojišťovny, což status studenta vylučuje. Studená sprcha se vzápětí dostavila, když jsem zjistila, jak dlouho se tahle celkem jasná situace bude řešit. Já na vznesení námitky proti exekuci měla jen několik dní, druhá strana na prošetření v podstatě několik měsíců. A tak jsem se ocitla
v situaci, kdy jsem o všem musela informovat ředitele školy, třídní učitelku a spoustu dalších lidí, kterým se to opravdu těžko říká. Jít do banky a prosit o vyplacení posledních peněz ze zablokovaného účtu, pro mě taky nebyl zrovna med. To, že mi neměl kam přijít další měsíc sirotčí důchod, tudíž že jsem následně neměla z čeho zaplatit paušál, intr nebo dokonce jídlo, mi též náladu nezlepšilo. A tak bych mohla fňukat dál a dál. Sranda skončila, padla jsem tvrdě na hubu. Má dosavadní prokrastinace se prohloubila díky mému psychickému stavu. A vše kvůli tomu, že nějaká úřednice měla nepořádek v údajích. Nebudu vám zde podrobně popisovat, kde všude se stala chyba, protože to bychom tu byli ještě zítra. Jak mě v Praze odkázali na pobočku v Českých Budějovicích, tam zase do Plzně a z Plzně zase na právníka v Českých Budějovicích. Jaký neskutečný bordel někde mají v dokumentech při dnešní digitální době. Že obyčejný smrtelník si musí vše osobně oběhat po úřadech, kde vám řeknou "vyřídíme to do dvou měsíců".
A tak by mohl vypadat příběh, jak jistá instituce někoho označila jako dlužníka, a tím se z něho dlužník doopravdy stal, protože díky zablokovaným financím jsem se vážně začala propadat do dluhů, které jsem si nasekala jinde. Mohu poděkovat lidem, kteří byli ochotni mi pomoct nebo
v něčem vyhovět a já to vyřešila nakonec téměř bez újmy. Pokud tedy nepočítám pocuchané nervy. Na druhou stranu jsem získala nové zkušenosti a jiný pohled na malicherné problémky a taky na lidi, kteří ještě rádi přijdou a kopnou si do vás, když vidí, že jste na dně. Za další kopnutí do světa dospělých jsem ale vlastně vděčná. No a poučení pro vás? Těžko říct. Znám spoustu lidí s exekucemi, za které si mohou sami a já už zcela jistě vím, že si člověk musí dát sakra velký pozor, aby se do této situace také nedostal, protože takové věci se dějí většinou hodně rychle.