Pěstujete si předsudky?

Zná to téměř každý. Uklízečka je pro nás člověk bez ambicí a nejspíš jen se základním vzděláním. Prodavačku zas většinou považujeme za mrzutou dámu, otrávenou vlastním životem, a tak si svou nechuť vybíjí na zákaznících. Je ale tomu tak vždy? Víte, co jednotlivé pracovní pozice obnáší?

Často jsem se setkala s názorem, že podnikatelé jsou jen movití snobové v saku. Kdo ale zná nějakého podnikatele osobně, konečně zná i druhou stranu mince, kterou podnikání obnáší. Uvědomujete si, že jsou nejspíš zadluženi až na půdu? Rozjet vlastní podnik ze začátku obnáší zažít těžkou bídu a několik měsíců žít možná o suchém chlebu. Neustále musíte někomu podlejzat, vnucovat se, shánět důležité kontakty, abyste mohli za pár let nosit saka od Gucciho a frňák nahoru. Být podnikatelem také znamená neustále si hlídat vlastní krk a mít ostré lokty před konkurencí, která vám dýchá na záda. Protože jeden den možná vedete známý podnik, ale v den druhý po vás možná ani pes neštěkne.

A jak na tom jsou ve veřejném mínění dělnické pozice? Těch je nám většinou strašně líto. Když jsem někde řekla, že můj přítel pracuje ve fabrice, častokrát jsem se setkala se soucitným výrazem ve tváři. Proč? Je to vlastně stejné jako na škole, kde jsou maturitní i učňovské obory. Všichni maturanti mají učně za hloupé lidi bez nějakých velkých plánů do budoucnosti. Co bychom ale bez nich dělali? Jak bychom žili bez kadeřnic, kuchařů, zedníku a automechaniků? A potažmo právě
i bez těch dříčů u pásu ve fabrice bychom neměli auta a další stroje. Na nich vlastně všechno stojí, tak si jich važme a poděkujme jim. A záviďme jim jejich jednoduché životy, které jim řídí nějaký šéf.

A co má budoucí práce? Jako budoucí výtvarník, umělec chcete-li, se nejspíš často setkám s názorem, že nepracuji, ale jen si čmárám a vymýšlím blbosti. "A fetuješ?" Tak tuto otázku často slýchávám již dnes. Dokonce i moji přátelé mají utkvělou představu o tom, že do sebe neustále nalévám hektolitry vína a kreslím si do deníčku. Všichni jen s hrůzou čekají, co ze mě bude, až vylezu z vysoký. No, to mě taky celkem zajímá. Ale nemyslím si, že ze mě fakulta umění a designu udělá feťáka na pracáku, pobírající sociální dávky.

Víte co? Došlo vám někdy, že někteří lidé jsou se svou prací spokojeni, ať už je jakákoliv? Možná byste se měli taky zaměřit na to, jestli vás vaše práce baví, místo pěstování předsudků o vašem popeláři. Tím přeci taky chce být každý malý kluk.

Tuto slohovou práci jsem napsala u maturity JARO 2017, kde jsem si z mnoha témat vybrala krátký článek s prvky fejetonu na téma stereotypy a předsudky spojené s různými profesemi. 
Také jste maturovali letos? Jaké téma ke slohové práci jste si vybrali vy?