Je to emancipace nebo feminismus? Je to názor té holky!

Mají ženy i muži stejné příležitosti 

a možnosti? Když se nakousne tohle téma, přiznávám, jsem trochu vznětlivá. Sice se v dnešní moderní době snažíme tyto rozdíly, jako i jiné, stírat, ale i přesto si nemyslím, že by byly misky vah vyváženy. O rovnoprávnosti se hodně mluví, je mnohem větší než před pár desetiletími, ale když se kouknu na to v praxi, tak to zas tak oslavné není.

Zamysleme se, jaké výhody mají ženy a muži je většinou nemají? Napadají mě pouze dvě –  získání dítěte po rozvodu do vlastní péče a využívání své atraktivity na úkor mužů, například u baru. V tomto případě pokud žena není krasavice, tak má zase smůlu. Často slýchávám z úst mužů, jak nazývají domácí práce pracemi „ženskými“. Proč? Proč by chlap nemohl mýt nádobí nebo pro jednou ty své smradlavé naruby otočené ponožky dát do pračky sám? Nebo si vážně myslíte, že chlap má právo po pracovním dni své tělo položit na gauč a do večerních hodin už ho nezvednout? A žena? Ta po pracovním dni běžet ke kuchyňské lince nebo se chopit mopu a běhat kolem bezvládného těla svého muže odloženého před televizí. On určitě vydělává víc, a tak na to má právo. Měli by ale na to muži stejné právo, kdyby ženy byly stejně platově hodnocené?

Nejenže ženy jsou odjakživa posluhovačky v domácnosti, když se nad tím zamyslíte, tak je tomu stejně i v profesním životě. Na řídících pozicích jsou povětšinou muži. No a kdo jim dělá ranní kávičku a vyřizuje vzkazy? Žena. Proč ji přeci dát na nějakou důležitou pozici, když za pár let stejně bude těhotná, pak na mateřské dovolené a i když se vrátí, tak bude brzy čekat další dítě. Zajímalo by mě, když se při pohovorech ještě do nedávna ptali na rodinný stav a počet dětí, proč se rovnou nezeptají, kdo z těch dvou partnerů popřípadě zůstane doma na rodičovské dovolené? Vždyť nikde není dáno, že to vždy musí být žena. Bohužel, když už se žena dostane do vyšší pozice, tak za stejně odvedenou práci dostane menší plat. A já se opět ptám proč? To se ta ženská u toho nejspíš méně nadře a nemusí se tolik namáhat jako chlap, aby dosáhli stejného výsledku. Nebo to má sloužit jako demotivace, ať se ženy ani nesnaží a drží se raději zástěry?

Maminka mého bývalého přítele měla velmi vyhraněné názory na význam ženy v rodině. Podle ní měla žena vlastně trpět a ještě se přitom usmívat na celý svět. Chlap má domů nosit peníze a za to být uctíván. Jednou mi řekla, že když se jim narodila první dcera, tak ona s ní spala ve vedlejším pokoji, aby řvoucí dítě nebudilo manžela, který druhý den jde do práce. Nerozumím té logice, že opět muž má právo na klidný spánek, kdežto žena si má zplození uřvaného potomka vytrpět sama. Vždyť i ona nakonec ráno brzy vstává, celý den doma uklízí, vaří a samozřejmě se stará o děti. Neopomíjejme, že po navrácení muže z práce opečovává i jeho. Podobné názory mají i moji prarodiče. Těm mamka ani nemůže říct, že jela někam na výlet sama a svého partnera nechala o víkendu doma samotného. Vždyť se o něj přeci musí starat! Naopak chlap si samozřejmě může sám lítat kde chce a jak dlouho chce. Tak v takovém vztahu já osobně bych moc dlouho nevydržela.

Možná jsou mé názory až feministické, ale stojím si za nimi. Před psaním této úvahy jsem si přečetla celkem šovinistický článek na toto téma. Bylo v něm řečeno, že vždy a všude by měl být někdo tou „hlavou všeho“ a logicky někdo pod ním, doslovně řečeno služka. Hlavou firmy nebo rodiny prostě má být muž a ten kdo se podřídí, má být žena. Tohle dělení mi přijde absurdní. Pokud má být ve všem nějaká hierarchie, tak ať vedou lidé dominantní a podřizují se ti submisivní bez ohledu na pohlaví. Vždyť přeci ne vždy je žena výhradně pasivní submisiv a naopak chlap ten rozhodný dominant. A jaký na to máte názor vy?