2/19/2018

Dnes jen krátce

Tak se mi zdá, že můj život je naplánovaný tak, že buď budu sama a občasně smutná. Smutná že se nemám ke komu v noci přitulit a když je mi zle, tak tu není nikdo, kdo me obejme. Nebo budu s někým a totálně nešťastná.

Sedím teď ve vlaku, jedu zase do toho zpropadeného Ústí, kam se mi nikdy nechce a brečím.. Je mi jedno, že na mě koukají lidi. A že ty pohledy vážně cítím. Tentokrát nejsem nešťastná z toho, že jedu tam, kde mé srdce zhaslo, ale protože odjíždím už navždy od jediného člověka, který mi do srdce vnesl malinko světla v posledních pár měsících. Ano, mám kamarádky, které si na mě velmi těžko a zdá se mi, že i velmi nerady udělají čas a všichni ostatní jsou zas moc daleko.. On byl do teď můj jediný partner, kamarád, on jediný mě obejmul. Bohužel, já v jeho životě nehraju ani z poloviny tak výjimečnou roli, a tak mu raději nechám prostor.

Doufala jsem, že tento rok bude lépe, a řekla jsem si, že ve svém životě nebudu dávat prostor pro lidi, kteří tam nechtějí být. A tak v zájmu všech budu sama. Doufám, že najdu aspoň byt, kam si budu moct vzít kočku.

4 komentáře:

  1. Takhle nějak jsem teď chtěla napsat svůj další zápisek. Ale stejně vím, že by to byly jen slova. I když nechci, stejně ti lidi který mám ráda, pro mě budou důležití, i kdyz v mým životě být nechcou. Nebo ne tak, jak bych je tam chtěla já. Než někdo nahradí jeho místo, budeš ho mít v hlavě ať chceš, nebo nechceš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravda, ale od tohohle článku se ještě mnoho událo. Zjistila jsem, že něj už ani nechci, aby pro mě byl důležitý, a to jakýmkoliv způsobem a lituji, že kdy pro mě důležitým byl.

      Vymazat
  2. Vždy je nejlepší z takových pocitů vypsat... a psát příběhy. Držím palce, bude líp :)

    OdpovědětVymazat

Vyjádři svůj názor