Tak se mi zdá, že můj život je naplánovaný tak, že buď budu sama a občasně smutná. Smutná že se nemám ke komu v noci přitulit a když je mi zle, tak tu není nikdo, kdo me obejme. Nebo budu s někým a totálně nešťastná.
Sedím teď ve vlaku, jedu zase do toho zpropadeného Ústí, kam se mi nikdy nechce a brečím.. Je mi jedno, že na mě koukají lidi. A že ty pohledy vážně cítím. Tentokrát nejsem nešťastná z toho, že jedu tam, kde mé srdce zhaslo, ale protože odjíždím už navždy od jediného člověka, který mi do srdce vnesl malinko světla v posledních pár měsících. Ano, mám kamarádky, které si na mě velmi těžko a zdá se mi, že i velmi nerady udělají čas a všichni ostatní jsou zas moc daleko.. On byl do teď můj jediný partner, kamarád, on jediný mě obejmul. Bohužel, já v jeho životě nehraju ani z poloviny tak výjimečnou roli, a tak mu raději nechám prostor.
Doufala jsem, že tento rok bude lépe, a řekla jsem si, že ve svém životě nebudu dávat prostor pro lidi, kteří tam nechtějí být. A tak v zájmu všech budu sama. Doufám, že najdu aspoň byt, kam si budu moct vzít kočku.
Takhle nějak jsem teď chtěla napsat svůj další zápisek. Ale stejně vím, že by to byly jen slova. I když nechci, stejně ti lidi který mám ráda, pro mě budou důležití, i kdyz v mým životě být nechcou. Nebo ne tak, jak bych je tam chtěla já. Než někdo nahradí jeho místo, budeš ho mít v hlavě ať chceš, nebo nechceš.
OdpovědětVymazatPravda, ale od tohohle článku se ještě mnoho událo. Zjistila jsem, že něj už ani nechci, aby pro mě byl důležitý, a to jakýmkoliv způsobem a lituji, že kdy pro mě důležitým byl.
VymazatVždy je nejlepší z takových pocitů vypsat... a psát příběhy. Držím palce, bude líp :)
OdpovědětVymazatděkuji za podporu :)
Vymazat