9/28/2017

Znechucena? Nikoliv, jen jsem se probudila.

Já už toho mám vážně dost. Tenhle týden toho mám už dost! A to je čtvrtek.  Chci napsat článek o škole, ale teď na to nemám. Teď prostě musím napsat tohle. Protože jsem sice splachovací a nejsem na nikoho naštvaná, jen mi zase událost dnešní noci nahnala spoustu myšlenek do palice. Připadám si prokletá. Nevím co mám dělat, abych nedělala už nic špatně. A dělám vlastně něco špatně?

9/21/2017

Poslední noc

Už je to tady zase. Co? Ta neutuchající touha se vypsat. A tak píšu. Zase se to ve mě akumuluje a když to nevypustím ven, tak mě ty pocity budou ničit. Pocity štěstí, zvědavosti ale taky melancholie. Strachu z neznámého a z opuštění známého či nově objeveného. Končí léto a mně končí zároveň ty nejdelší a nejnabitější prázdniny. Kdybyste se mě v polovině léta zeptali, jak se těším na vysokou a do Ústí, řekla bych, s naprosto nehraným nadšením v hlase, že příšerně moc. Strávila jsem sedm let na střední, kterou sice naprosto miluji, ale přeci jen sedm let je dost. Tolik let jsem před tím v kuse na žádné škole vlastně nikdy nevydržela díky častému stěhování během základky. Ale vlastně o škole tu ani tak psát nechci. Těšila jsem se, a vlastně stále těším, že zase po dlouhé době změním prostředí, lidi, zase naberu nové zkušenosti.

9/07/2017

Zase ty prachy

Každý se může dostat do finanční nouze a to celkem snadno a někdy i nevinně. Proč dnes píši o tom? Protože i já jsem si zažila své a to poměrně nedávno. Možná to byla karma... Možná mi osud nadělil lekci, abych se trochu vzpamatovala a začala si vše více uvědomovat. Musím uznat - povedlo se! Nevím, jestli se vám to někdy stalo. Cítíte se celkem fajn, nic vám nechybí, nic neřešíte, ale přesto máte tendenci "frfňat", a na otázku "jak se máš?" odpovídáte suše - ujde to.
A pak to přijde. Stane se to většinou velmi nečekaně. Jako blesk z čistého nebe. Důvod, proč říct - mám se fakt na hovno! Sama si nijak trvale nevydělávám, jsem studentka, bydlím u rodičů, je mi dvacet dva let a přesto už jsem byla v exekuci!